Knížecí pláně
Bývalá dřevorubecká osada při hranici. Od roku 1770 byla osídlována. Do roku 1918 patřilo území do Rakousko-uherské monarchie, po 1. světové válce bylo tohle území, osídlené převážně Němci, začleněno do nově založeného českého státu.
Po 2. světové válce v roce 1946 byly obyvatelé vyhnáni a po dlouhá léta pak území náleželo do nepřístupného hraničního pásma. Přístup do oblasti byl povolen až v roce 1990, kdy byl obnoven hřbitov a pomník padlých.
Kdysi zde býval kostel, který byl vystavěn na místě původního dřevěného kostelíku, který vyhořel. V roce 1956 byl zděný kostel srovnán se zemí. Při návštěvě hřbitova určitě pocítíte křivdy, které se zde na obyvatelích páchaly.
Místo je důležitou křižovatkou turistických cest a pokud budete mít štěstí a bude dobrá viditelnost, můžete odtud vidět i vrcholky salcburských Alp. Osadou prochází červeně značená turistická trasa a je zde výchozí místo žluté turistické trasy.
Na červeně značené turistické stezce v oblasti "Chaloupky" jsou patrné známky těžby kamene. Těžba se prováděla za pomoci klínů, při které místní obyvatelé získávali materiál na stavbu a výrobu kamenných koryt. Na většině bloků jsou známky vrtání. V letech 1966 - 1967, kdy se zde na ploše asi 100x100 m ručně vytěžily bloky kamene v objemu několika vagónů, které pak firma Kusser v Německu používala k výrobě pomnníků.